Vítejte na webu
o klimatickém žalu. Jsme tu pro všechny, kteří cítí hluboký smutek za mizející ekosystémy.
Jak Vám je?
(SOU)CÍTÍM S PLANETOU A JEJÍMI OBYVATELI
Lidé v této skupině vnímají, jak environmentální krize postupuje a cítí soucit se všemi, kterých se bezprostředně dotýká (s lidmi ze zasažených zemí a regionů).
Když káceli ty stromy, jsem normálně cítila fyzicky bolest, já jsem fakt jako brečela a prostě nemohla jsem se s tím smířit, běžela jsem tam a ještě jsem tý pani říkala: Prosím vás, v týhle krajině, vždyť vidíte, že tady žádný stromy nejsou, jak můžete pokácet dospělý stromy, tady si musíme toho vážit.
NEDOKÁŽU ŘÍKAT ,,NO A CO2?”
Znají statistiky, grafy, vědecké zprávy IPCC, nezpochybnitelné
„fyzikální“ důkazy o tom, že oteplování způsobuje lidská činnost.
Optimismus ještě furt mám, ale má to také své meze. Protože když se člověk dívá na ty statistiky, na ta různá data, tak to je špatný.
BOJÍM SE O SVOJE DĚTI
Mají strach o budoucnost svoji i svých dětí. Součástí jsou i obavy či úzkost, kam až mohou důsledky klimatické krize vést, zda nás nečekají války, sucha a s tím související hladomory či migrační krize.
S dcerou jsem si vždycky ráda četla knížky o zvířatech, protože zvířata úplně od malička miluje, její první slova byly názvy zvířat, takže máme doma sbírku encyklopedií o všech možných zvířatech a biotopech. A už tak rok nejsem moc schopná s ní ty knížky číst, protože jí vlastně ukazuju nějaký obrázky, který už se moc neslučují s realitou a budou se slučovat s realitou čím dál tím míň.
VNÍMÁM ZMĚNY NA VLASTNÍ KŮŽI
Lidé, co žijí spojeni s přírodou a vnímají změny, které se v ní dějí na vlastní kůži. Trápí je pokácené lesy, vyschlé louky a meze i to, že již není vidět tolik hmyzu jako dříve.
Vidím to, že neprší, že nemáme pořádně seno, vloni jsme měli o polovinu míň sena než ten rok předtím. Letošní rok nebyl o moc lepší.
(SOU)CÍTÍM S PLANETOU A JEJÍMI OBYVATELI
Lidé v této skupině vnímají, jak environmentální krize postupuje
a cítí soucit se všemi, kterých se bezprostředně dotýká
(s lidmi ze zasažených zemí a regionů).
„Když káceli ty stromy, jsem normálně cítila fyzicky bolest, já jsem fakt jako brečela
a prostě nemohla jsem se s tím smířit, běžela jsem tam a ještě jsem tý pani říkala:
Prosím vás, v týhle krajině, vždyť vidíte, že tady žádný stromy nejsou, jak můžete
pokácet dospělý stromy, tady si musíme toho vážit.“
NEDOKÁŽU ŘÍKAT ,,NO A CO2?”
Znají statistiky, grafy, vědecké zprávy IPCC, nezpochybnitelné
„fyzikální“ důkazy o tom, že oteplování způsobuje lidská činnost.
Optimismus ještě furt mám, ale má to také své meze. Protože když se člověk dívá na ty statistiky,
na ta různá data, tak to je špatný.
BOJÍM SE O SVOJE DĚTI
Mají strach o budoucnost svoji i svých dětí. Součástí jsou i obavy či úzkost,
kam až mohou důsledky klimatické krize vést, zda nás nečekají války, sucha
a s tím související hladomory či migrační krize.
S dcerou jsem si vždycky ráda četla knížky o zvířatech, protože zvířata úplně od malička miluje,
její první slova byly názvy zvířat, takže máme doma sbírku encyklopedií o všech možných zvířatech
a biotopech. A už tak rok nejsem moc schopná s ní ty knížky číst, protože jí vlastně ukazuju nějaký
obrázky, který už se moc neslučují s realitou a budou se slučovat s realitou čím dál tím míň.
VNÍMÁM ZMĚNY NA VLASTNÍ KŮŽI
Lidé, co žijí spojeni s přírodou a vnímají změny, které se v ní dějí na vlastní kůži.
Trápí je pokácené lesy, vyschlé louky a meze i to, že již není vidět tolik hmyzu jako dříve.
Vidím to, že neprší, že nemáme pořádně seno, vloni jsme měli o polovinu míň sena než ten rok předtím.
Letošní rok nebyl o moc lepší.
Co je to klimatický žal?
„Zármutková“ či úzkostlivá emocionální reakce vyvolaná ztrátou
ekosystémů v důsledku zásahu (především) člověka.
Jak vypadají vaše emoce při klimatickém žalu?
„Ekosystémy umírají, příroda mizí…“ „Lidé se k přírodě chovají bezcitně…“ „Co s námi bude? Jaká je budoucnost mých dětí?“
„Kam klimatická krize (do)spěje?“ „Budou nás za nedlouho sužovat vleklá sucha, války, hladomor…?“
„Copak to nikdo nevidí?!“ „Proč lidé kolem mne nedělají víc?!“ „Proč já nedělám ještě víc?!“
„Jsem součástí problému...“
„Jako jednotlivec nejsem schopný*á vytvořit dostatečně patrnou změnu.“ (velmi časté u dětí)
„Proč se v životě o cokoliv snažit, když si pomalu ale jistě ničíme půdu pod nohama?“
Kde se žal vzal?
Ačkoliv smutek za zaniklou přírodu pociťovali již ve starověkém Římě či Koreji, samotný pojem environmentální žal přišel až o mnoho století později. S přívalem výzkumu v 70. letech 20.století, které začaly ukazovat ničivý dopad člověka na ekosystémy, přicházely také pocity hlubokého smutku, frustrace a strachu ze strany vědců.
V roce 2004 poté thanatoložka Kriss Kevorkianová jako jedna z prvních popsala svůj pocit z úbytku populace kosatky dravé jako environmentální žal. Tento přelomový moment legitimizoval žal i v jiném významu než jako reakci na lidskou ztrátu. Kromě pojmu environmentální žal se můžete setkat s pojmy jako jsou ekologická úzkost (ecological anxiety), environmentální trauma/deprese či klimatický žal.
„S přívalem výzkumu v 70. letech 20.století, které začaly ukazovat ničivý dopad člověka na ekosystémy,
přicházely také pocity hlubokého smutku, frustrace a strachu ze strany vědců.“
Jak na klimatický žal?
Vytvořte prostor pro své emoce a sdílejte je!
Dovolte si cítit, co zrovna cítíte bez soudů a hodnocení. A dovolte si být zranitelní před druhými - nechávejte si své emoce pro sebe, ale podělte se o to, co Vás trápí s blízkými.
Nevynechávejte duševní hygienu
Snažte se být s tím, co zrovna je. Stejně jako si všímáte tíhy kolem vás, všímejte si také krásy a lehkosti, která vás obklopuje. Dopřávejte si čas na relaxaci, ať už pro vás vypadá jakkoliv.
Pravidelně se hýbejte!
Pohyb je mocný lék a dostává nás z hlavy do těla. Zaveďte fyzickou aktivitu do své denní rutiny. Poděkuje vám nejen tělo, ale také mysl a vaše nitro.
Pečlivě si vybírejte (negativní) zprávy, které sledujete/čtete
Čím krmíte svou mysl a nitro? Mít přehled je fajn, ale dávejte pozor, ať vás přemíra negativity nesemele.
Běžte dobít baterky do přírody
Tam, kde je mizerné internetové připojení, většinou bývá skvělé spojení se sebou samým. Jde-li na vás tíha bytí, odlehčete jí výletem ven.
Nesnažte se o environmentální dokonalost
Při své snaze pomoci světu není třeba dělat vše a to, co děláme, není třeba dělat dokonale. Tím bychom jen potvrzovali na výkon orientované paradigma, které nás dovedlo na okraj ekologického kolapsu. Dělejte tolik tolik, kolik zvládnete a buďte k sobě laskaví.
Vyhledejte psychoterapii či podpůrnou skupinu
Nemáte-li v okolí nikoho, na koho se můžete se svými starostmi obrátit, nebo zkrátka jen chcete pohled nestranného člověka zvenčí, neostýchejte se vyhledat psychoterapeuta či podpůrnou skupinu.
Zavolejte na krizovou linku nebo navštivte psychiatra
Máte-li pocit, že je toho na vás moc a potřebujete skutečně intenzivní urgentní péči, zavolejte na krizovou linku nebo vyhledejte psychiatrickou pomoc.
Hledejte smysluplnou vizi
Zkuste si položit otázku "jak vlastně vypadá svět, ve kterém chci žít?" a poté přemýšlejte, jaké kroky můžete podniknout, abychom k němu směřovali a s kým se při tom můžete propojit!
Spojte se s dalšími
K řešení klimatické krize je potřeba velkých systémových změn. Těch nejlépe dosáhneme, když se spojíme s dalšími lidmi – ať už našimi sousedy, kolegy či se staneme součástí nějakého širšího environmentálního hnutí.
„Vnitřní svět a emoce jsou s velkými systémovými změnami neodmyslitelně spjaté…“
Mgr. Zdeňka Voštová
terapeutka se specializací na klimatický žal
Myšlenka
Jsou vám osudy aktérek z filmu Žal žen povědomé? Vidíte se v nich vy sami, či rozpoznáváte své blízké? Film byl ale pouze začátek. Peníze, které původně sloužily na jeho propagaci, jsme se rozhodli použít pro vytvoření webu, na kterém se právě nacházíte. Naše mise – dát lidem vědět, že v tom nejsou sami a že je mnoho cest, jak z toho ven – proto žije dál a web o klimatickém žalu tu pro vás bude kdykoliv jej zrovna budete potřebovat.
Pro školy
Spolu s psychoterapeutkou Zdeňkou Voštovou pro školy v další fázi chystáme metodickou podporu k tématu, s podklady a zdroji, které učitele připraví na diskuzi s žáky a studenty. Připravujeme i kratší verzi filmu (45 min.) pro přímé projekce ve školách, s možností doprovodných debat s odborníky k tématu environmentálního žalu, popř. s režisérkou filmu.
O autorech
Miroslav Novák
Táta tří dětí, nesmělý aktivista, amatérský producent filmů Andrey Culkové
Všechny mé důležité životní role se při natáčení filmu „Žal žen“ protly a já jsem pochopil, že filmem to teprve začíná. Okruh lidí, ke kterým mluvíme totiž neustále roste. Tento web je pro Vás všechny, kterým je z osudu naší Planety úzko.
Zdeňka Voštová
Mediátorka a psychoterapeutka
se specializací na klimatický žal
Dodávám emocionální podporu lidem, na které doléhá tíha klimatické krize, ale také potřebné informace o tomto fenoménu aktivistům i široké veřejnosti v rámci mých přednášek a prožitkových workshopů. Při své práci čerpám z Gestalt psychoterapie, práce obnovující spojení od hlubinné ekoložky Joanny Macy a mindfulness. Vnitřní svět a emoce jsou s velkými systémovými změnami neodmyslitelně spjaté a obě pole si zaslouží naší pozornost i péči.
Butterflies & Hurricanes
Designéři webu, aktivistické studio vedené ženami
Naše designérské studio se netají svými sympatiemi k aktivismu a environmentálně zaměřeným projektům. Na projekt Žal žen jsme proto řekli jednohlasné, ač pro někoho trochu bolavé „ano“ – design directorka studia, Míša Thomas, si klimatickým žalem sama prošla a po nějaký čas dokonce byla Zdenčinou klientkou.
Aktéři z filmu Žal žen jsou lidé jako Vy. Finance původně určené na propagaci filmu jsme proto raději využili na tvorbu webu, který podává pomocnou ruku i slova pochopení vám všem, kteří jste se ve filmu našli.
Web klimatického žalu vznikl za podpory Státního fondu kinematografie.
Peníze určené k propagaci filmu byly použity na tvorbu webu, aby odkaz filmu žil a pomáhal i nadále. Design by Butterflies & Hurricanes.